Šťastný, či nešťastný pátek 13.
16. 6. 2007
Šťastný, či nešťastný pátek 13.
Je ráno a další den máme na krku, však tento den je něčím zvláštní a tajuplný. Zvoní budík a z postele celkem rychle vyskočí dívka a i přestože dnešní den musí strávit ve škole, probudila se s úsměvem na rtech, protože dnes nastane její očekávaný den. Svižně se obléká, ale ve zlomku vteřiny se zastaví, jako by ji někdo polil ledovou vodou. Její pohled se zastavil na černě tištěné třináctce v kalendáři. Najednou její mysl zachvátil strach, nikdy pověrčivá nebyla, ale dnes? Proč zrovna dnes? Radši rychle odvrátí oči od té děsivé třináctky, která ji teď jistojistě bude strašit po celý den....
....Den ve škole se pomalu táhne a dívka celou dobu myslí jen na ten okamžik, kdy opustí školu a spatří toho člověka. Počítá hodiny a nakonec i minuty. Zvoní. koněčně zvoní. začíná se jí dělat nervozitou mdlo, ale nesmírně se těší, schody bere po dvou a utíká ke dveřím. Teď přijde konečně ten okamžik, nadechne se a vystupuje do horkého dne. Jakoby intuitivně pohledne na jediné místo, kde stojí on, muž jejích snů.Teď už nemá strach ani není nervózní a jistým krokem přichází k němu a vrhne se mu do náruče. Obejmul ji a tiskl pevně k sobě.Jsou jako jeden a nemůžou se od sebe odtrhnoutt. Přestože dnešní očekávaný den vyšel na jak se říká "nešťastný" pátek 13., tak si pár dnešní den naramně užívají bez jakykoliv problémů. Hodiny si spolu povídají, líčí své zážitky a zajímavé příběhy a stále si mají co říct. Jejich pohledy jsou každou chvílí vroucnější, jako by je přitahoval neviditelný magnet. K večeru se vydávají na romantickou procházku parkem a zamíří k jedné z opuštěných laviček a dál si povídají. Nakonec je pomalu začne sbližovat zima a během pár chvil už se objímají. Okolo nich lítají jiskřičky a konečně dojde na první políbení. A jediné, co se dívce probleskne hlavou jsou slova:"ano, to je ten pravý."
....Jako každý den, i tento musí někdy skončit. Rozloučili se vroucným políbením a dívka mu pošeptala do ouška:" Doufám, že se ještě mockrát uvidíme." Její vyvolený řekl:" Neboj, uvidíme." a s těmito slovy odešel. Však každý to myslel jinak a dívka už svého vyvoleného nikdy neviděla tak, jak by jsi z celého srdce přála. A jestli tento pátek 13., byl šťastným, či nešťastným dnem zůstává i nadále dívčiným tajemstvím, které si nechá ukryté ve svém srdci...A možná nikdy nespatří světlo světa...
Je ráno a další den máme na krku, však tento den je něčím zvláštní a tajuplný. Zvoní budík a z postele celkem rychle vyskočí dívka a i přestože dnešní den musí strávit ve škole, probudila se s úsměvem na rtech, protože dnes nastane její očekávaný den. Svižně se obléká, ale ve zlomku vteřiny se zastaví, jako by ji někdo polil ledovou vodou. Její pohled se zastavil na černě tištěné třináctce v kalendáři. Najednou její mysl zachvátil strach, nikdy pověrčivá nebyla, ale dnes? Proč zrovna dnes? Radši rychle odvrátí oči od té děsivé třináctky, která ji teď jistojistě bude strašit po celý den....
....Den ve škole se pomalu táhne a dívka celou dobu myslí jen na ten okamžik, kdy opustí školu a spatří toho člověka. Počítá hodiny a nakonec i minuty. Zvoní. koněčně zvoní. začíná se jí dělat nervozitou mdlo, ale nesmírně se těší, schody bere po dvou a utíká ke dveřím. Teď přijde konečně ten okamžik, nadechne se a vystupuje do horkého dne. Jakoby intuitivně pohledne na jediné místo, kde stojí on, muž jejích snů.Teď už nemá strach ani není nervózní a jistým krokem přichází k němu a vrhne se mu do náruče. Obejmul ji a tiskl pevně k sobě.Jsou jako jeden a nemůžou se od sebe odtrhnoutt. Přestože dnešní očekávaný den vyšel na jak se říká "nešťastný" pátek 13., tak si pár dnešní den naramně užívají bez jakykoliv problémů. Hodiny si spolu povídají, líčí své zážitky a zajímavé příběhy a stále si mají co říct. Jejich pohledy jsou každou chvílí vroucnější, jako by je přitahoval neviditelný magnet. K večeru se vydávají na romantickou procházku parkem a zamíří k jedné z opuštěných laviček a dál si povídají. Nakonec je pomalu začne sbližovat zima a během pár chvil už se objímají. Okolo nich lítají jiskřičky a konečně dojde na první políbení. A jediné, co se dívce probleskne hlavou jsou slova:"ano, to je ten pravý."
....Jako každý den, i tento musí někdy skončit. Rozloučili se vroucným políbením a dívka mu pošeptala do ouška:" Doufám, že se ještě mockrát uvidíme." Její vyvolený řekl:" Neboj, uvidíme." a s těmito slovy odešel. Však každý to myslel jinak a dívka už svého vyvoleného nikdy neviděla tak, jak by jsi z celého srdce přála. A jestli tento pátek 13., byl šťastným, či nešťastným dnem zůstává i nadále dívčiným tajemstvím, které si nechá ukryté ve svém srdci...A možná nikdy nespatří světlo světa...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář