Proč lidi pláčou?
Proč lidi pláčou?
Malinké potůčky slz si razí cestu po tvářích a pomaličku padají k zemi…Proč? Proč pláčeš? Jen pouhá bolest v srdci, vždyť to nic není, zase se to zpraví a přijde zas. Slzy, smích, slzy, smích, stále dokola. Život stvořený jen pro tohle? Nevěřila jsem tomu. A teď? Co mi zbývá? Věřit jen v hezké věci? Vždyť to nejde, tenhle svět není hezkej, ani nebude, je krutej, plnej bolesti a slz,co víc? Jen se v tom naučit chodit. A láska? Co je to vlastně láska? Láska je utrpení pro toho druhého. Milovat, ale přitom jen trpět. Je to to, co člověk chtěl? Jenže nemá na výběr. Láska, rovná se trpět, ale vydržet. Smát se a plakat. Věřit ale nenaletět, nenechat se natolik zaslepit. Milovat není jen mít rád, milovat je věřit, odpustit a znovu podat ruce, milovat je rozdělit duši i srdce."miluju tě!"rozmysli si, co říkáš, co tyhle dvě slova znamenají? Víš to? Neříkej to jen tak někomu nadarmo. Neříkej miluju tě, když si tím nejsi jistý. Nepros někoho o lásku, když ti ji nedokáže vrátit, nech ho jit.
Znova slzy, jedna za druhou stékají po tváři a zase padají k zemi…Proč? Proč pláčeš?…mít rad a milovat je podstatný rozdíl. Jako přátelství a láska. Osuší ti slzy, ale víc ti dát nedokáže. Neodsuzuj nikoho, lásce nikdo neporučí. Vždyť ty to víš. Člověk se musí umět postavit bolesti, sebrat všechny síly a zase vstát a jít. Přestaň plakat a jdi dál, nech tu bolest za sebou, zapomeň a neotáčej se, jinak tě minulost pohltí znovu. Začni zase od začátku, vždyť konec něčeho krásného, je začátkem něčeho ještě krásnějšího.
Slza ulpěla na řase a opět stéká tou známou cestičkou dolů. Je horká a slaná, plod bolesti. Ale je to jedna z posledních?…