Nemá cit, nemá srdce...
3. 4. 2007
Bezcitná nestvůra kráčí tmou,
doprovází ji strach a splívá s oblohou.
Zahalená v kápi a bez tváře,
všude kolem tma a zima, žádná záře.
Pomalu kráčí dál a jde s jistotou,
nezná bolest, ani soucit, nezastrašíš ji dobrotou.
ví, kde má svůj cíl a ten zničí,
chce ukrást mé srdce a touží po tom klíči.
Klepu se, ale strach to už dávno není,
nepřišel můj čas a nic to nezmění.
Utíkám tou děsivou černou tmou
a bezcitná nestvůra kráčí těsně za mnou.
Dýchá mi na záda, je stále blíž,
cítím bezmoc, ale vzdát se nesmíš.
Zarývá se mi pod kůži, po mé krvi prahne,
a já si říkám:"Tak bojuj, přece tě nestáhne!"
Bojuju a sbírám všechny síly,
teď už vše závisí na poslední míli.
Ač mé srdce bije jako na poplach,
jdu proti ni a to, co cítím už není strach.
Nestvůro, vyzývám tě k souboji,
teď se uvidí, kdo se bolesti nebojí...
doprovází ji strach a splívá s oblohou.
Zahalená v kápi a bez tváře,
všude kolem tma a zima, žádná záře.
Pomalu kráčí dál a jde s jistotou,
nezná bolest, ani soucit, nezastrašíš ji dobrotou.
ví, kde má svůj cíl a ten zničí,
chce ukrást mé srdce a touží po tom klíči.
Klepu se, ale strach to už dávno není,
nepřišel můj čas a nic to nezmění.
Utíkám tou děsivou černou tmou
a bezcitná nestvůra kráčí těsně za mnou.
Dýchá mi na záda, je stále blíž,
cítím bezmoc, ale vzdát se nesmíš.
Zarývá se mi pod kůži, po mé krvi prahne,
a já si říkám:"Tak bojuj, přece tě nestáhne!"
Bojuju a sbírám všechny síly,
teď už vše závisí na poslední míli.
Ač mé srdce bije jako na poplach,
jdu proti ni a to, co cítím už není strach.
Nestvůro, vyzývám tě k souboji,
teď se uvidí, kdo se bolesti nebojí...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář