Přání mé
16. 6. 2007
Koukám skrz mrazem pokreslené okno,
nevím proč, ale je mi moc smutno.
Sníh venku krásně poletuje
a sněhulák se na mě směje.
Všichni se radují z Vánoc,
jen já nemohla spát celou noc.
Smutno mi tu na světě je,
milovala jsem, když se vše do sněhu obuje.
Teď už mě nic netěší,
protože mám šrám na duši.
Chtěla jsem být šťastná jen,
ale to byl pouhý sen.
Chci si život užívat,
jenže už nevím jak.
Vím, jak smích a radost je důležitá,
chci se smát, ale tíží mě samota.
Kam se octli mí kamarádi,
copak mě už nemáte rádi?
Já vím, máte,
ale čas postrádáte.
Čas je můj nepřítel,
proč na něj musím brát zřetel?
Neustále ho hlídat
a spoustu věcí odmítat.
Chtěla bych někam daleko od tohoto shonu
a objevit místo, kde všichni znají jen pohodu.
Necítím se tu doma,
není tu ta pohoda.
Kde najdu to místo kouzelné,
kde je nebe stále jen modré?
Lidé se tam rádi mají
a v životě nic nepostrádají.
Je to jako pozemský ráj
a každý měsíc tam je máj.
Smutek a beznaděj tam nikdo nezná,
je to místo, které se k světu má.
Moc bych ho chtěla najít,
ale chuť si můžu nechat zajít.
Je to přece místo neexistující,
jen v mé představivosti se rodící.
Třeba jednou přijde na svět
a já budu šťastná opět...
nevím proč, ale je mi moc smutno.
Sníh venku krásně poletuje
a sněhulák se na mě směje.
Všichni se radují z Vánoc,
jen já nemohla spát celou noc.
Smutno mi tu na světě je,
milovala jsem, když se vše do sněhu obuje.
Teď už mě nic netěší,
protože mám šrám na duši.
Chtěla jsem být šťastná jen,
ale to byl pouhý sen.
Chci si život užívat,
jenže už nevím jak.
Vím, jak smích a radost je důležitá,
chci se smát, ale tíží mě samota.
Kam se octli mí kamarádi,
copak mě už nemáte rádi?
Já vím, máte,
ale čas postrádáte.
Čas je můj nepřítel,
proč na něj musím brát zřetel?
Neustále ho hlídat
a spoustu věcí odmítat.
Chtěla bych někam daleko od tohoto shonu
a objevit místo, kde všichni znají jen pohodu.
Necítím se tu doma,
není tu ta pohoda.
Kde najdu to místo kouzelné,
kde je nebe stále jen modré?
Lidé se tam rádi mají
a v životě nic nepostrádají.
Je to jako pozemský ráj
a každý měsíc tam je máj.
Smutek a beznaděj tam nikdo nezná,
je to místo, které se k světu má.
Moc bych ho chtěla najít,
ale chuť si můžu nechat zajít.
Je to přece místo neexistující,
jen v mé představivosti se rodící.
Třeba jednou přijde na svět
a já budu šťastná opět...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář